
"Ale k věci, co chce po mě Královna." Zeptala se s klidem Emily. "Už jsem to říkala, chce tebe a tvou krásnou moc. Neboj ona ti jen okoření život." Řekla Youko a chytla Emily za ruku. "Nech mě!" zakřičela Emily. "Stejně umíš jen kouzla které uzdraví člověka, takže nic s tím neuděláš." Řekla zlomyslným hlasem Youko a kolem Emily se začaly motat paprsky. "Nech mě!" zakřičela Emily ale už bylo pozdě protože už měla papsky kolem kotníků, zápěstí, krku a pusy. "Ták, jak se ti to líbí být zase poblíž mých paprsků. Víš Emily, nikdy nebudeš tak silná jak já. Emily spadla jako kdyby omdlela. Youko ji zvedla do vzduchu svými paprsky a viděla jak Emily drží kořen. "Co..To, já se nemůžu hýbat." Řekla vyděšeně Youko. Paprsek na Emilininé puse zmizel. "Cha…Si myslíš že umím jen něco uzdravovat. To se vážně musím zasmát. Nejsem taková jaká si myslíš." Řekla Emily, ale hned jak to dořekla tak všechny paprsky začaly pálit, zmáčkla kořen a Youko sevřelo trní které měla kolem sebe omotané. "Když povolíš paprsky tak povolím trní." Řekla Emily. "D.Dobře." Youko povolila paprsky a Emily povolila trní. Emily oddychovala a pak nechtěně pustila kořen a z Youko spadlo trní. Youko toho využila a sevřela pěst, Emily zakřičela. A rozbrečela se. "Nespadl ti kořínek náhodou?!" řekla Youko. "Proč tohle to děláš, co z toho máš? Řekla Emily. Najednou na zahradu přišel Král a Osamu. "Pusť ji." Řekl Osamu zároveň s Králem. YouKo povolila pěst a Emily se svalila udýchaný k zemi. "Hele me se kdo tu je, pan Král a jeho ubohý sluha. Pardon ale Emily patří královně." Řekla se smíchem Youko.
Pokračování příště.
Co tím Youko myslí že je Emily Královnina.






To je úžasné ! Jako bych to viděla přímo před očima !