REKONSTRUKCE ^^
Chtěla bych všechny upozornit, že to jak to tady teď vypadá, bude nakonec vypadat uplně jinak. Všechno se dozvíte v informovacím článku, který výjde, jak budu mít základ a budu jenom dodělávat.

>>Všichni povinně přečíst!!!<<

Okurete gomen - 1. díl

17. listopadu 2013 v 19:47 | Rik-chan
Konbanwa, mina-san! \(*w*)/ máme tu další povídku.
Doufám že se bude líbit. Dneska to bude rovnou první díl. Bych to asi napsala i dřív ale ráno jsem byla v kostele a odpoledne jsme měly vystoupení s Mae-chan a Ai-chan.
Přeji pěkné čtění.

1. Kapitola:
"Chyťte ji!" zařval jeden ze stráží. Teď jsem ráda že umím tak dobře běhat a nemusím mít na sobě brnění. Měla bych být příště opatrnější, když budu krást jídlo. Ano, přesně tak, kradu ale to jenom, protože je moje matka nemocná a my nemáme moc peněz. Jsme prostě jen další chudá rodina, jako ostatní. Jediné co nemáme společné, že moje matka je elfka a můj otec člověk. Já jsem po matce zdědila jenom to, že jsem strašně vysoká, jinak vypadám jako normální člověk.
Jsem ale ráda že mě stráž ještě nechytila, dvakrát mě málem chytili ale jak nastala vhodná chvíle tak jsem nějak utekla. Teď se ale hlavně musím soustředit na to abych jim nějak utekla a vrátila se domů. Nejradši bych tady hodila malou bombičku, kterou mám v kapse ale nemůžu, protože je tu hodně dětí a já nechci aby se někteří zranily, už určitě mají doma dost trápení. Kdybych procházela nějakou bohatou čtvrtí a byli by tam nějací ty rozmazlení spratci, tak to bych tam klidně nechala vyhodit do vzduchu. Vážně mi vadí, jak se k nám chovají, myslí si že jsou nejlepší. Vím že všichni nemůžou být v přepychu, ale kdyby se k nám nechovali jako k otrokům a je to jenom pro to, že má matka je elf. Co tím chtějí docílit, když se budou chovat k ostatním rasám, jako k otrokům.
Za chvilku budu u mojí oblíbené zatáčky, tam se mi vždycky podaří vypařit. Mám tam pár dětí, kteří mají stejný názor jak já. Tak mi dobrovolně pomáhají, i když ví že je stráže můžou chytit a odvést do vězení. To už se podařilo jedné malé holčičce, která byla ochotná za mě položit i život. Kdyby tam ten den nebyla, tak bych asi už byla mrtvá. No jaksi se stalo, že je už na mě vypsaná odměna. Nevím přesně kolik, nestihla jsem to v té rychlosti přečíst, ale vím že tam byla moje fotka.
Zabočila jsem do zatáčky a co nejrychleji začala běžet. Což byla ale největší chyba co jsem mohla udělat, zapomněla jsem si totiž ověřit jestli tady nenachystali past, asi už zjistili že se vždycky v této uličce, po mě slehne zem. No a jaksi to nevyšlo a já se chytila do sítě. Takže mě po dlouhé době zase chytili co? Vytáhla jsem kapesní nožík, který mám mimochodem vždycky u sebe a začala s ním řezat lano. Ale věděla jsem že už je pozdě. Už se tu Lidunou kolem mě stráže, ale jak se říká, naděje umírá poslední. "Odhoď ten nůž." zařval mě známý hlas. Jaksi se vyvinuly věci a můj dříve nejlepší kamarád je generál. Asi si ti na vrchu myslí, že když sem pošlou mého bývalého kamaráda, tak se nepokusím utéct. Možná před tím bych to tak udělala, ale teď vím, že když se nechám zajmout tak se mnou bude zle. Ale vím že kdybych pokračovala, tak vím že bych asi skončila hůř než teď. Takže jsem pustila nůž a čekala co se bude dít dál. Po dlouhé době jsem byla pořádně vynervená z toho, co se bude dít dál. Vůbec jsem totiž neměla ponětí co se mnou chtějí udělat. Jeden ze stráži mi něco zabodnul do zad, když jsem zrovna nebyla ve střehu, začalo se mi chtít strašně spát. Zavírali se mi oči a já po chvilce usnula.
Probrala jsem se už ve vězení, prošmátrala jsem si kapsy. Oni mi všechno sebrali! Sebrali mi i fotku mých rodičů, do očích se mi nahrnuly slzy. Porozhlídla jsem se kolem. Měla jsem samostatnou celu a na nohách pouta. Hele tam je malé okýnko. Stěží jsem se postavila. Jak to ten chlap dokázal, mě takhle znehybnit. Musela jsem se protáhnout, ale moc to nešlo. Měla jsem strašně ztuhlé tělo, nemůžu se moc ani protáhnout, protože mi to pouta nedovolují. Tak jsem si stoupla na špičky a podívala se z okna. Myslela jsem že nevěřím svým očím. Já jsem nebyla ve vězení ale ve věži a asi v tom nejvyšším patře. Proč? To mě prostě nemohli dát, do normálního vězení. No.. Oni asi věří tomu, že jsem asi nějak moc silná, nebo co. O mě bývá hodně povídaček, někdy umím kouzlit, někdy přeperu i 10 siláku atd.. Nevím co si to lidé navymýšleli, ale ani jedno bych nedokázala. Já jsem jen normální zloděj, kterého se jím nepodařilo chytit.. Teda až do teď.

Po chvilce přemýšlení, mě napadlo že by na tohle sami nepřišli. Kdyby jo, tak to už bych tu byla hodně dlouho, možná bych byla už mrtvá. Při téhle myšlence mnou projela zima. Byla jsem strašně vyčerpaná, to bude tou věcí co mi zabodli do zad. Šáhla jsem si na to místo a projela mnou veliká bolest. Tak jsem si sedla a schoulila se do klubíčka. Co se mnou teď bude? Někdo jsem jde. Díky tomu že jsem napůl elf, i když nemám uši jak matka, tak stále stejně dobře slyším. Takže jsem slyšela jak se někdo blíži k cele. Už je blízko, slyším jak šustí klíčem. Teď ho dal do zámku a pomalu s ním otáčí. Byla jsem hondě ve stresu. Vůbec nemám páru co se mnou chtějí udělat. Pomalu se otevřeli dveře cely...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maemi Maemi | Web | 17. listopadu 2013 v 20:32 | Reagovat

Někdy se ti tam hodně opakují slova, ale jinak pěkné ^^

2 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 17. listopadu 2013 v 21:00 | Reagovat

[1]: \(*w*) no co už :D

3 aiko-chan aiko-chan | 18. listopadu 2013 v 15:39 | Reagovat

Je to božííííí!! ^^ Ale nepíšeš těch povídek nějak moc? o_O

4 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 18. listopadu 2013 v 21:25 | Reagovat

[3]: \(ˇ^ˇ)/ nějaký problém.. jenom 2 mám rozdělané. To není moc.. A tenhle blog je hlavně o povídkách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama