close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
REKONSTRUKCE ^^
Chtěla bych všechny upozornit, že to jak to tady teď vypadá, bude nakonec vypadat uplně jinak. Všechno se dozvíte v informovacím článku, který výjde, jak budu mít základ a budu jenom dodělávat.

>>Všichni povinně přečíst!!!<<

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Ame no hoshi - 1. díl - první část

10. prosince 2013 v 19:34 | Rik-chan
Yoo, minna-san!~
Chtěla bych se omluvit že tato a ještě jedna povídka vůbec nevychází (Okurete gomen) ale můj mozek se sekl a přemýšlel jen nad tím co napíše do Kokoro nebo nad školou že bych se měla asi učit :D.
Je pravda že u této povídky toho už mám za ten čas hodně namyšlené ale nikdy si nenajdu čas(nebo se mi nechce apod.) takže to trvá dýl než to napíšu, ještě bývá problém jak to napsat. .__.
Ještě bych chtěla podotknout že toto je první díl, ale jelikož jsem už chtěla vydat tuto povídku a nemám 1. díl dokončený, tak jsem dala aspoň první část z 1. dílu ^^.
Ještě bych chtěla upozornit, může se stát že se mi povede udělat to samé ve dvou rozdílných povídkách, už se mi to totiž stalo na mém předešlém blogu, pokud si toho všimnete, tak mě prosím hned upozorněte :D.
Příjemné čtení.~

Otevřela jsem oči, rozhlížela jsem se kolem sebe, tělo mě bolelo jak čert, nedocházelo mi proč tu jsem, počkat, kdo vlastně jsem a kdo je ten chlap v bílém a ta ženská za ním. Chvíli mi trvalo než jsem se na všechno vzpomněla, ale jak se mi to všechno vybavilo, jak jsme si vzpomněla na tu noc, co jsem skočila, jakože nejsem mrtvá. V hlavě se mi začali míchat všechny myšlenky, nevěděla jsem si myslet, dostala jsem velikou depresi, protože se mě určitě někdo bude vyptávat, proč jsem to udělala a takovéto věci ale nad dalšími věcmi jsem už nemohla uvažovat, protože na mě začal mluvit doktor. No spíše jsem si všimla že na mě mluví, myslím že mluví už delší dobu.
"Už je vám lépe?" zeptá se, já jsem poslušně přikývla, nemohla jsem moc mluvit, protože jsem měla vyschlé v krku. Chtěla jsem se posadit, ale sestřička mi řekla, že bych se neměla ještě moc přinucovat, že prý může moje tělo být ještě slabé.
"Jste asi štístko." usmál se na mě doktor, vyvalila jsem na něho oči.
"J..Jak to myslíte?" vyšlo ze mě tichým a trochu chraplavým hlasem, vážně bych se potřebovala napít. Sestřička si toho všimla, kývla na mě a šla pro vodu. Doktor s podíval do papíru a přitom začal povídat:
"Díky tomu že jste spadla z mostu, což bych chtěl vědět jak se vám to podařilo, ale to teď hoďme za hlavu. Měla jste pořádné štěstí, je pravda něco máte zlomené a ztratila jste trochu krve." No to nezní moc pozitivně. "Ale, kdyby jste neměla štěstí a kdyby vás tenhle chlapec nenašel, tak by jste mohla i umřít." řekl a ukázal ke dveřím, kde stál nějaký chlapec, měl naši školní uniformu, chvíli jsem ho zkoumala a došlo mi, že ho znám. Teda spíš zná ho skoro celá škola. Jmenuje se Ryota Madoka, neboli školní idol, všichni ho zbožnují, protože je pěkný a hodný, má nejlepší známky, je nejlepší ve sportech atd…. Teda skoro všichni, mě je takto uplně ukradený. Proč zrovna on? a to ještě nezmiňuji to, že jsem před měsícem, jsem ho jeden den sledovala. Proč? No, chtěla jsem vědět co na něm ostatní vidí a ještě jsem se nudila a neměla co na práci. Prostě jenom tak, ale neřekla bych že si toho všimnul.
"Musím jít dál, vyšetřit další pacienty." řekl doktor. "Takže vás nechám osamotě." Usmál se a odešel z pokoje. Zrovna přišla sestra a donesla mi vodu, já jsem chraplavě poděkovala a kopla to všechno do sebe. Mezitím si náš školní idol sednul na židličku a díval se na mě. Co má za problém.
"Si zajímavá." řekl myslela že ještě trochu vody co jsem měla v puse tak vyplivnu.
"C..Cože?" podívala jsem se nechápavě na něho. V čem jsem proboha zajímavá.
"No, takže, nechápu jak někdo jako ty, může skočit z mostu, pak je zajímavé že za tebou ještě nikdo nepřišel a ještě proč si mě jeden den sledovala." řekl, byla jsem z toho uplně v šoku. Když jsem ho sledovala, on se ani neotočil, jak o tom mohl vědět, ale bylo mi hned jasné že za mnou nikdo nepříjde. Proč by vůbec chodil, rodiče semnou se nebaví a kamarády nemám.
"Mohla bych se na něco zeptat?" dívala jsem se do peřiny, nechtěla jsem mu totiž vidět do tváře....


.__. je to trochu kradší než jsem čekala, ale prosím nebíte mě a doufám že se vám aspoň bude líbit tato část, budu se snažit co nejdříve dopsat 1. díl ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 12. prosince 2013 v 14:02 | Reagovat

Dielik sa mi veľmi páčil.

2 Rikka-chan Rikka-chan | E-mail | Web | 12. prosince 2013 v 18:40 | Reagovat

[1]: děkuju :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama