yoo, minna-san!~
Málem jsem zapomněla sem dát další část.
Chtěla bych jenom říct, že kdybych se stejně omlouvala nad tím že nevychází články a že jsem měla sem dát další díly povídek, tak vím že to asi stejně nedodržím, takže se stejně neomlouvám :D ale Kokoro sem budu přidávat pořád (snad, pokud to vydržíme psát xD)
Autor: Rikka & Maemi
Odstavec z minulého dílu:
Chvíli jsem procházel ulicemi a poptával se jestli někde nepotřebují brigádníka. Zatím nikde nechtěli. Už mě bolely nohy, jak jsem furt chodil. Díval jsem se okolo, prohlížel si obchody. Uviděl jsem jedno malé květinářství, bylo zastaralé, moc lidí tam nechodilo. Vešel jsem dovnitř, bylo to tam nádherné, všude samé květiny, rozzářil jsem se. "Přejete si?" přišla ke mě prodavačka. "No. Prosím vás, asi by ste nepotřebovali nějaké brigádníky?" zeptal jsem se, ani jsem se nezaseknul, to bude asi tím že to dneska říkám asi už po desáté. Podíval jsem se na prodavačku, byla o trochu vyšší jak já, proč jsou vših¨chni vyšší jak já? Štve mě to. "No.. Podle toho co umíš." řekla, viděl jsem se se snaží zakrývat nadšení, no kdo by si pomyslel že chci brigádu v květinářství. "Umíš vázat květiny." zeptala se. "Jenom trochu.." poškrábal jsem se na hlavě. "Otestuju si tě, pojď za mnou." řekla s úsměvem a šla do skladu. Šel jsem za ní, no popravdě jsem vázal kytku jenom dvakrát, ale mamka mě vždycky pochválila. Prodavačka zatím chystala nějaké květiny, mašle a nějaké stužky. "Tak z tohoto udělej květinu na svadbu." odstoupila od stolu a já jsem se pustil do díla. "Já zatím se půjdu podívat jestli přišli nějací zákazníci." řekla a odešla. Bylo na ní vidět že asi nikdo nepříjde ale stejně se tam šla podívat. Divil jsem se že jsem to stihnul tak rychle. Prodavačka vešla zpátky, její oči se rozzářily. Podívala se na mě a potom zpátky na květinu. "To si udělal ty?" celá uplně zářila. "J..Jo." Prodavačka běžela k pokladně, vzala jakýsi papír a propisku. Podala mi papír a řekla. "Beru tě! Byla bych ráda kdyby si sem přišel už zítra, prosím tady to podepiš." ukázála na linku na papíře. Podepsal jsem to a podal jí to. Někam to založila a přišla ještě za mnou. "Ještě jsem se nepředstavila že? Jsem Ayame Moe. Ráda tě poznávám, bude mi potěšením s tebou pracovat." Usmála se. "Já jsem Matsuyo Arata." Trochu jsem se začervenal. "Já asi už půjdu." Usmál jsem se. "musím si udělat ještě věci do školy." Šel jsem k východu. "Naschle." otevřel jsem dveře a vyšel..
další část v c.č.
Yutaka Rei:
Celý den jsem měl špatnou náladu. Bylo mi z toho skoro trapně a měl jsem chuť z někoho vymlátit duši. Neměl jsem v plánu nikomu jen tak bezdůvodně ubližovat a tak jsem se vydal ulicí, kterou běžně nechodím, k lesu. Vykračoval jsem si s rukama v kapsách a snažil se nevnímat okolí. Přesto mě ale zaujal zvuk vrzajících dveří, jednoho krámu. Podíval jsem se tím směrem a uviděl jsem malou blonďatou osobu. Matsuyo!? Co tu do prdele dělá!? To se musí objevit zrovna teď!? Naštvaně jsem zkousl a snažil si ho nevšímat. Nečum se na něho! Nečum se na něho! Opakoval jsem si v hlavě pořád dokola, protože jsem tušil, že pokud si na to nebudu dávat pozor a podívu se na něj, tak budu vypadat jak úplný debil. Přece jsem se na něj jen na chvíli podíval, s tím, že se hned podívám jinde. V tu samou chvíli se však podíval na mě i on a já zčervenal. Sakra! Já věděl, že to bude blbý nápad, podívat se na něj. Chvíli jsem na něj hleděl jak vůl a potom jsem od něj co nejrychleji odthl pohled a šel dál cestou, kde jsem měl původně namířeno. Sakra! Teď si o mě bude myslet, že jsem úplný debil! Kdybych teď spadl někam do kanálu, tak by to pořád nebyl takový trapas, jako tohle! Prosím bože, ať už se mu nemusím nikdy ukázat na očích!
Naštvaný sám na sebe a z dupotem jak kůň jsem došel do lesa, kde jsem začal mlátit do mého oblíbeného stromu, který kupodivu ještě po mých náladách žije. Dával jsem mu spoustu tvrdých ran pěstí a kopanců. Ten vztek, který jsem v sobě dusil, jsem si prostě musel někde vybít! Po nějakých deseti minutách jsem byl vyčerpaný a s vypětím sil jsem se opřel hlavou o ten strom... Já jsem fakt idiot! Jak se můžu zamilovat do chlapa? Jsem moc zmatený na to, abych byl schopný alespoň si to přiznat. Nechci si to přiznat! Stojím tady, jak kdybych tím, že mlátím do stromu mohl něco vyřešit. Jdu domů, musím na to přestat myslet.
Došel jsem domů, najedl se a zalezl do sprchy. Říkal jsem, že na to musím přestat myslet, ale myslím na to ještě víc! Vší silou jsem nasraně bouchl do stěny. Musím se uklidnit! Uklidni se, ty debile! Nejde to! Nemůžu na to přestat myslet! Rudnu tady jak debil a nemůžu s tím nic dělat! Nakonec jsem se trochu zklidnil a přestal mlátit do stěny. Nejspíš mi došlo, že ta stěna za to nemůže. Vylezl jsem ze srchy, usušil se, oblékl jsem se do pyžama a rovnou namířil do postele.
Dlouho jsem se převaloval a nemohl jsem usnout. Nemohl jsem na něj přestat myslet. Je to neuvěřitelně stupidní pocit, na někoho myslet. Neznám ten pocit, nikdy jsem neuvažoval nad druhými. Je to vážně zvláštní. Chci už usnout, ale ten nepřetržitý chod myšlenek mi to nedovolí. Nemůžu usnout, dokud moje hlava nepřestane uvažovat, je to tak deprimující! Chci už spát!
Matsuyo Arata:
Došel jsem domů. Stále jsem přemýšlel nad tím přoč byl Yutaka v té čtvrti a když se na mě podíval tak zčervenal. Hmm. Zamyslel jsem se nad tím, pak mi došlo že když jsem s ním tak se cítim nějak, zvláštně. Ani jsem si toho nevšimnul. Takovýhle pocit cítím poprvé a nemůžu se ho zbavit, mohla by to být láska. Ne! určitě ne! Je to chlap a ještě k tomu rváč. Nemůžu ho mít rád, ikdyž mě zachránil, to prostě nejde. To je nemožné! Pak mi došlo že jsem stále v předsíni, co to se mnou je, proč na něho furt myslím. Vyzul jsem si boty a zamířil jsem do pokoje. Odhodil jsem tašku někde do rohu a rozvalil jsem se na postel. To předce není možné!! Byl jsem ve stresu. Jak nad tím přemýšlím, už ani nevím jak se před ním chovat. Asi bych si měl dát sprchu, vysoukal jsem se z postele a došel do koupelny. Napustil jsem si vanu, vlezl jsem do ní, ponořil se a jak mi začal docházet vzduch tak jsem se vynořil. Takto jsem to to udělal asi 10x. Nemůžu ho dostat zhlavy!! Vylezl jsem z vany, oblék se a šel si dát něco na jídlo. Udělal jsem si polévku ze sáčku, nechtělo se mi přemýšlet. Rychle jsem tu polévku do sebe kopnul, uklidil nádobí a šel do postele. Dlouho jsem se převaloval, nemohl jsem usnout. Pak se mi ale začaly strašně zavírat oči a já usnul.
Ráno mě vzbudil budík, byl jsem strašně ospalý. Nechtěl jsem jít do školy, nevěděl jsem jak se chovat vedle Yutaky. Nějak jsem se vysoukal z postele a oblékl se. Nachystal si věci, pak jsem vlezl do koupelny a upravil se. Jak jsem se na sebe díval, tak mi došlo že mám po škole ještě brigádu. Musím se vyhnout nějak těm rváčům jak půjdu do květinářství. Nachystal jsem si oběd, strčil ho do tašky, zkontroloval všechny věci. Šel jsem do předsíně, obul jsem se a vyšel z domu. Zamknul jsem a šel jsem svou obvyklou cestou. Jako na potvoru, jsem podkal nějaké ty rváče. Zase mě zmlátili, naštěstí jsem do školy nepřišel pozdě. Ale přišel jsem tak tak. Šel jsem nervózně do lavice, podíval jsem se směrem k Yutakovi, seděl jako obvykle otočený k oknu. Sednul jsem si a nachystal si věci....
Yutaka Rei:
Sotva jsem uslyšel Matsuyu usadit se do lavice, tak mi to nedalo a musel jsem se za každou cenu na něj podívat. Otočil jsem hlavu směrem k němu a zase na něj čuměl jak vůl. Oni ho zase zmlátili!? Jestli se dozvím jejich jména, tak je zabiju. Nedošlo mi, že se na něj dívám už docela dlouho, trochu jsem se začervenal a zase obrátil zrak do okna. K mé smůle si toho už začaly všímat třídní pipky. Sakra! Totálně mi to zničí reputaci! Klebety o tom, že se poslední dobou chovám nějak divně jsem slyšel ze všech stran a stále přibývaly. Teď jsem to totálně posral. Jestli teď za mnou příjde s něčím Mayo, tak jí s velkou pravděpodobností rozmlátím hubu... Přišlo mi to jako boží zázrak, když se ta slepice, která to určitě všem vykecala objevila na dosah.
Přišla za mnou s vítězným úšklebkem a asi se nějak přecenila. Nejspíš si myslela, že své spolužáky nebiju za žádných okolností, já je však nebiju jen tehdy, dokud mě brutálně nenaserou! Hned co se na mě podívala tím svým vykváklým pohledem, dostala ode mě takovou facku, že ten pleskanec šel slyšet i přes tu uřvanou třídu. Všichni se na mě zase dívaly tím hnusným nechápavým pohledem, ve kterém šlo vidět, že si o mě myslí, že jsem totální kretén. No tak jsem, no a co? Nenechám do sebe rýt takovou slepicí, jako je ona. To, co se ale dalo čekat, brzy nastalo. Začala bulit a přehnaně dávat najevo bolest. Všechny ostatní slepice ze třídy hned doletěly za ní a odvedly si ji někam k sobě do kurníku.
Dlouho na sebe nenechala čekat ani učitelka. V rekordním čase jí ty pipky stihly vyžvanit, co se stalo a během následující minuty byla učitelka ve třídě. Poslala mě s rozzuřeným ksichtem do ředitelny, přičemž vypadala tak směšně, že ten úšklebek, když jsem se zvedal z lavice jsem si prominout nemohl. Napochodoval jsem si to do ředitelny, kde jsem si poslechl ředitelovu přednášku a s vážným výrazem mu všechno odkýval. Zdržel mě dokonce tak dlouho, že jsem v té ředitelně byl celou hodinu. Paráda! Zameškal jsem matiku! Nic lepšího být už snad ani nemůže!
S dobrou náladou jsem došel zpátky do třídy, kde mě ta dobrá nálada přešla hned ze dvou důvodů. První důvod byl takový, že všichni řvali na celé kolo a mé uši si nemohly ani ve snu odpočinout. Druhý důvod byl více osobní. Nějací hajzlové zase otravovali Matsuyu! Proč mě to tak sere!? Sotva jsem s ním prohodil pár slov a i přesto se do něj zamilu..... Sakra! Ani si to nedokážu přiznat! Každopádně, nemůžu to nechat tak. jak to je. Strašně mě to vytočilo a tak jsem se na ně nasraně podíval a zjistil, že je to ta samá skupinka, co ho zmlátila první den.
"Přestaňte ho už do prdele srát!" Zařval jsem na ně s mrazivým výrazem ve tváři a čekal, až odejdou. Ten, který to posledně schytal nejvíc, mě okamžitě poznal a raději se rychle klidil i s tou svou bandou. Pečlivě jsem je sledoval, aby je při tom nenapadlo udělat nějakou kravinu a nespustil jsem z nich oči, dokud nebyli v tahu. Když konečně odešli, tak jsem se podíval na Matsuyu, přičemž jsem zjistil, že vypadá docela překvapeně a trochu se......červená? Proč? Většinou to bývám já, kdo zčervená, když ho uvidí!
Matsuyo Arata:
Zazvonilo, Yutaka si šel sednout. Co to se mnou je? On se objeví předemnou a já se začnu červenat. Dufám že si toho nikdo nevšimnul. V hodině jsem se odmítal podívat směrem do leva. Učitelka zatím mlela něco anglicky, něco jsem pochytil ale uplně jsem v tom plaval. Musím se to někdy všechno doučit. Asi se budu učit v květinářstnví, když budu vázat kytky. Povzdechl jsem si, nešlo se mi soustrědit když jsem byl vedle Yutaky. Zazvonilo na přestávku, byl jsem tak rád že mě učitelka nevyvolala.
Byla zrovna obědová přestávka. Vytáhnul jsem oběd a dal se do jídla. Yutaka zatím někam šel. Vychutnával jsem si oběd, podařilo se mi ho udělat dobře a to se stává málo kdy. Dojedl jsem oběd a zazvonilo. Ani mi nedošlo že ho tak dlouho jím, shoval jsem dózu a nachystal si věci. Mezitím došel Yutaka a sednul si. Po dlouhé době jsem něco v hodině pochopil. No, dějepis mě jde ze všeho nejvíce a taky mě nejvíc bavil. Začal jsem si dělat zápisky. Zazvonilo, přišlo mi, že tahle hodina je strašně krátká oproti dalším. Ještě jedna hodina a už je konec. Potom zajít do květinářství.
Konečně zkončila škola. Vydal jsem se do květinářství. Šel jsem jednou ulící, pamatuju si že když je večer tak je tu strašně moc lidí, teď tu nikdo není. Trochu jsem přidal do kroku, ale stejně mě odchytili nějací ti kluci, co mě chtěli zmlátit. No, povedlo se jim to. Zmlátili mě, nechtěl jsem jít do květinářství takhle, co by si o mě Ayame-senpai myslela. No, ale slíbil jsem jí že dneska už budu pracovat. Tak jsem se zvedl a šel do květinářství, bylo to už kousek.
Otevřel jsem dveře do krámku, vonělo to tu nádherně, "Vítejte." řekla automaticky Ayame-senpai. "Brý den." vysoukal jsem ze sebe. "Oh. To jsi ty." Usmála se na mě. Chvilku si mě prohlížela, věděl jsem co se bude dít, asi se mě začně vyptávat co se stalo. "Mám pro tebe práci." řekla a naznačila že mám jít za ní. Ukázala mi dílnu, kde budu vázat kytky. "Tady jsou objednávky, tam budu připínat papíry o tom co si kdo objednal." Podíval jsem se na místo, zatím tam byl jeden papír, no je pravda že tady do toho květinářství moc lidí nechodí. To mi až tak nevadí, aspoň nenarazím na někoho ze školy, kdo by se mi mohl posmívat. "Tady máš stůl na vázání." pokračovala. "A zde jsou věci které potřebuješ." šlo vidět že je šťastná že jsem tady. "Jo a ještě, když nebudeš mít co dělat." byla vědoma toho, že moc lidí k ní nechodí. "tak si mi můžeš pomoct, buť u pokladny nebo nějak s kytkami." usmála se na mě. "Dobře, tak já asi půjdu udělat tu objednávku." položil jsem si věci na zem, vyhrnul si rukávy a pustil se do díla. Vzal jsem papír, vykulil jsem oči, je pravda že tady moc lidí nechodí ale tahle objednávka je dost složitá, dotyčný chce všechno podle něho, jen pár věcí můžu změnit. No co už, nachystal jsem si kytky, další potřebné věci a pustil se do díla.
Už jsem byl hotový, ani jsem nevěděl kolik je hodin, bylo to hodně složité, musel jsem to udělat podle toho jak chtěl dotyčný ale muselo to vypadat pěkně. Vzal jsem vázu z vodou, dal do ní kytku a šel to ukázat Ayame-senpai. "Ayame-senpai? Mám hotovo!" zavolal jsem na ni. Vyšel jsem ze skladu a ukázal to jí kytku. "T...To je.. tak úžasné." řekla, celá uplně zářila. "Dneska už nemám nic na práci, už to tady zvládnu sama, jestli chceš jít tak už můžeš." usmála se. vzal jsem si věci, musím se totiž ještě učit. "Tak naschle." řelk jsem a odešel.






Oh, krásné