close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
REKONSTRUKCE ^^
Chtěla bych všechny upozornit, že to jak to tady teď vypadá, bude nakonec vypadat uplně jinak. Všechno se dozvíte v informovacím článku, který výjde, jak budu mít základ a budu jenom dodělávat.

>>Všichni povinně přečíst!!!<<

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

V objetí Senseově náruče - 1. část

25. prosince 2013 v 17:01 | Rik-chan |  V objetí Senseově náruče
Yoo, minna-san!~
Chtěla bych upozornit že tato povídka není zcela normální (myslím tím ve stylu psaní), píše se jak rpg (doufám že víte co to je :D ). Jako obvykle jsem to psala já a Maemi, když u nás spala (důvod zatím nemůžu prozradit) a my jsme měly retardovanou náladu. x3 Ale píše se to tak že nějak přibližně každá napíše jednu větu za svoji určenou postavu a potom ta druhá pokračuje.
Prostě jsme něco nějak splátali, nevím jak se vám to bude číst nebo podobně, nechte se překvapit a doufám že to pochopíte jak je to napsané.
povídka v c.č.

Chtěla bych jenom dodat.. tenhle obrázek je z Sekai-ichi Hatsukoi, to vím ale nemohla jsem najít jiný odpovídající obrázek :D, tak se na mě nezlobte
Autor: Rikka & Maemi (její blog zde)
Žánry: školní život, shounen ai
UPOZORNĚNÍ: ti co mají alergii na velké a malé písmena, uvozovky apod. tak to nečtěte, psali jsme totiž většinu na mobilu (ne dotykovém, normální by nás asi zabil) a jsme rádi že to máme aspoň bez chyby :D


*přišel a rozvalil se na svou postel. Byl tak unavený že si ani nevšimnul že leží vedle nějakého mladšího kluka.*
*podíval se na společníka, který si vedle něj lehl a raději se rychle převalil na druhý bok, směrem od něj.*
*Nemohl usnout tak si prohlížel okolí, jeho pohled se zastavil na drobném těle vedle něho*
*ani si toho nevšiml a dál se jen díval do zdi*
*chvíli jenom na něho čuměl a pak mu dýchl za krk*
*otřepal se zimou a otočil se k němu* "s-sensei, co to děláš?" *zeptal se*
*ušklíbl se, moc to v té tmě ale nešlo vidět* "To bych se měl zeptat já, ne? Ty ses mi vkradl do postele, nemám pravdu?
*začervenal se a sklopil pohled* "T-tak to není.."
"Tak jak to je?" *připadal mu strašně roztomilý*
J-já... *řekl na hlas, poté ale začal mumlat* ...chtělo se mi strašně spát a tvoje postel je od dveří blíž...
...... *sednul si.*
*když ho uviděl sednout si, rychle se zvedl a chtěl jít* P-promiň, j-já... pujdu do svojí postele..
*popadl ho a dal mu francouzáka.* Kam si myslíš že jdeš?
*zarazilo ho to a úplně zčervenal* "C-co to děláš? *snažil se od něj dostat*
Hádej..*chytnul ho tak aby se nemohl pohnout a udělal mu cucflek na krku. Posunul hlavu k uchu a zašeptal* M-i-l-u-j-u t-ě~
"P-přestaň!" *chtěl se vytrhnout z jeho sevření, ale nešlo to*
*neovládl se a pokračoval*
"řekl jsem přestaň!" *škubal sebou, ale sensei měl o dost víc síly*
"A proč bych měl přestat? Ty si usnul v mojí posteli. *řekl a vyslék mu tričko*
"prosim, přestaň.." *začínaly mu po tvářích stékat slzy*
*pustil ho a podíval se stranou. čekal až on odejde a pak mlčky seděl a díval se utrápeně do stropu.*"promiň" *řekl*
*zavrtal se do peřiny ve své posteli a ani neodpovídal*
*pomalu šel do kuchyne.* "dáš si něco na jídlo. *zeptal se jako kdyby se právě nic nestalo.*
*jen zavrtěl hlavou a stále odmítal mluvit*
"hele, nemohl by si aspoň něco říct?" *vykoukl z kuchyně a šel k němu*
*opět jen zavrtěl hlavou*
*přišel k němu a odhodil peřinu. Akira vypadal strašně roztomile, takže aby zakryl své rozpaky si dal ruku přes tvář a šel mlčky zpět do kuchyně*
*opravdu moc se červenal, rychle vzal ze země peřinu a zase ji na sebe přehodil*
*přišel do pokoje s miskou instantní polévky. sedl si na svou postel a začal jíst.*
*byl nervózní, když věděl, že je sensei blízko něj a přitáhl si peřinu ještě víc k sobě*
*dojedl.* "vážně nechceš něco udělat na jídlo?"
"n-nechci.." *po dlouhé době se rozhodl něco říct*
*šel do kuchyně, aby uklidil misku, ale když tam byl tak se ozvalo veliké bouchnutí.*
*pokoušel se zvednout z postele a jít na toaletu, ale sotva stál na nohou, zatočila se mu hlava a spadl*
*rychle došel do pokoje.*"co se stalo?"*šel mu pomoct se zvednout*
*jen zavrtěl hlavou, jako že se nic nestalo*
"ale jako vážně.. není ti nic... je to trochu nenormální, když vylezeš z postele a spadneš" *posadil ho na postel*
"n-ne, nic mi není, nech to být.." *odvětil, ale zatočila se mu hlava a zase málem spadl z postele*
"tvoje tělo ale říká něco jiného než ty.." *držel ho, dal mu ruku na čelo.* "vždyť uplně hoříš.... počkej tady chvilku, zajdu pro léky.." *pomohl mu lehnout a vstával aby odešel.*
*chytil ho za rukáv* "m-můžeš tady p-prosím zůstat?" *trochu se začervenal*
........*nevěděl jak na to odpovědět, byl v rozpacích, sedl si na postel a díval se směrem od něj.*
*bez jakéhokoli vysvětlení, prostě jen zavřel oči a za malou chvíli spal*
*překvapilo ho když zjistil že on usnul, chvíli se na něho díval a pak ho napadlo že by mohl jít taky spát, ale přišlo mu že jeho postel je strašně daleko, takže opatrně vlez za Akirou pod peřinu a usnul.*
*pomalu otevřel oči a když zjistil, že není sám, tak ho to dost rozrušilo a rychle se klidil dál od spící osoby*
*vzbudilo ho spadnutí někoho z postele. pomalu otevřel oči a ospale se podíval na něho.* "co to provádíš?" *řekl ospale.*
*zarazila ho otázka* "n-emyslíš, že bych se měl zeptat na to samé spíš já?"
"proč? vždyť jsem nic neudělal... ty tady lítáš z postele." *sednul si a zívnul.*
"a-ale ležíš v mé posteli.." *trochu se začervenal, když to řekl*
"to byla odplata za včerejšek."*zase si lehnul a chtěl spát.*
"h-hej, běž do své postele!" *začal s ním třást*
"ale ona není tak vyhřátá..." *stále odmítal někam jít*
*naštvaně ho chytl pod límcem a řekl* "jestli nepůjdeš dobrovolně, tak tě tam do táhnu, ale tady prostě nebudeš!" *vzal ho za paži a zatáhl tak, že ho málem shodil z postele*
*stisknul mu ruku která držela jeho paži a přitáhnul si ho k sobě.*
"c-co to kruci zase děláš!?" *chtěl mu vlepit, ale nemohl se hýbat*
*svíral ho v objetí a přehodil přes sebe a jeho peřinu.* "chci spát a ty mi to neusnadňuješ." *zamumlal a snažil se usnout*
"když chceš spát, tak běž do svojí!.. " *chtěl se od něj dostat* "..a pusť mě, je mi to nepříjemné.."
*držel ho stále stejně.* "když tě pustím, tak to dapdne tak že se zase vyvalíš na podlahu." *řekl.* "a ještě nikam chodit nebudu, tady je mi dobře.."
*začal sebou mrskat jako ryba* "řekl jsem, že mě máš pustit!"
"nepustím tě." *řekl a ve vhodné chvíli. mu dal pusu.*
"nech toho! přestaň, štveš mě!" *vrtěl se a chtěl se kakýmkoli způsobem dostat z jeho sevření*
"pustím tě.. když mi řekneš, že mě miluješ. *zašeptal mu do ucha a sevřel ho ještě vice aby nemohl uniknout.*
"jediné, co bych udělal, kdybys mě pustil by bylo, že bych na tebe zavolal policajty!" *začínal se trochu červenat*
"vidíš, teď mám dalši důvod proč tě nepustit." *řekl.*
"hej! pusť mě už! fakt je mi to nepříjemné!" *zase mu po tvářích začaly stékat slzy, stejně jako včera*
"když budeš minimálmě deset minut zticha a nic nebudeš dělat, tak tě pustím." *řekl.*
"slibuješ?" *zeptal se nejistě*
"jo.. slibuju.." *zašeptal mu do ucha.*
*zavázal se k mlčení, celé tělo uvolnil a snažil se to těch 10 minut vzdržet*
*chvíli si užíval jak ho může držet v náručí a pak vyčerpáním usnul.*
*nebyl si jistý, jestli opravdu spí, ale nakonec cítil, že sevření povolilo a tak mohl jít.*
*probudil se, když ucítil že chce mu zdrhnout.* "kam si myslíš že jdeš?" *zašeptal mu hruzostrašným hlasem do ucha.*
"pustils mě, tak odcházím" *řekl jako by nic*
"....." *jen se otočil a snažil se spát dál.*
*zvedl se zpostele a jako na truc si sedl před postel do tureckého sedu a čekal, až odejde sensei z jeho postele*
"vypadáš roztomile." *řekne mu a stále se na něho dívá.*
*snaží se ignorovat co teď řekl* "běž pryč z mojí postele" *řekne s trochu naštvaným tónem hlasu*
"když mi nachystáš snídani, tak jsem ochotný z tadyma vylézt." *řekne.*
"ne-zá-jem!" *řekne umíněně*
"takže z tadyma nevylezu a budu tady spát každou noc." *řekl a otočil se na druhou stranu.*
*zvedl se a vypravil se směrem do kuchyně* "dám ti do snídaně jed na krysy." *zamumlal si potichu pro sebe*
*pomalu se začal vysoukávat z postele.*
*zastavil se a podíval se směrem k němu* "takže tu snídani nechceš?" *rozzářily se mu oči*
*zatočila se mu hlava, asi něco chytil včera od něho jak byl s ním. snažil si vyrovnat rovnováhu ale nějak se mu podařilo sletět z postele.*
*trochu vystrašeně se na něj podíval a rychle šel za ním* "hej, jsi v pořádku?"
*pokusil se vstanout, ale hed jak se pohnul tak se nesmírně zatočila hlava..* "j-jsem v pořádku..." *řekl a snažil se dělat že se nic nestalo.*
"tomu říkáš v pořádku?" *vzal ho za paži, dal si ji přes ramena. zvedl ho a vyvalil na svou postel*
"jsem v pořádku.." *řekl a snažil se vstát.*
"zůstaň ležet, uvařím ti nějaký čaj" *přikryl ho peřinou a šel do kuchyně*
*ležel a točila se mu strašně hlava*
*po nějaké chvíli došel z kuchyně s čajem a podal mu ho* "na, vypij to.. "
"vsadím se, že si do toho dal nějaký jed." *řekne a napije se.*
"n-nedal!" *uraženě odpoví*
*dopije čaj, dá mu hrnek.* "díky...."
"máš zač. za to cos mi udělal bych tě nejradši nechal chcípnout." *vzal hrnek a odnesl ho do kuchyně*
"tak děkuju no.." *pokusil se úsměv.* "tak děkuju že mě stále necháváš žít."
*bezeslova přišel zpět do pokoje a rozvalil se na postel senpai, protože mu nic jiného nezbylo*
"vidím že mě ignoruješ." *řekl*
"neignoruju!" *řekl rozhodně*
"neřvi tady.. rozpadne se mi hlava." *řekl a převalil se.*
"bu-du řvát!" *řekl nahlas umíněně*
"itaii!" *zakňučel a chytl se za hlavu*
*usmál se zlomyslně, ale dál už neřval*
*snažil se vstát, chtěl jít totiž do koupelny, aby se schladil, ale hned jak si sednul tak se mu zatočila hlava.*
*podíval se na něho a zeptal se* "kam zas jdeš? jestli se chceš uzdravit tak zůstaň ležet.."
*mlčky si lehnul a přitom ho sledoval*
*když si všiml, že se na ného dívá zčervenal a podíval se jinam*
*usmál se nad jeho reakcí.* "děje se něco?"
"n-ne, co by se mělo dít?" *vykoktal ze sebe*
"nevím..... udělal jsem něco, že se na mně nechceš ani podívat?" *zeptal se.*
"n-ne.." *stále se na něj odmítal podívat*
"...tak se na mě podívej." *posadil se.*
"proč bych měl?" *vyhrkl ze sebe a přehodil přes sebe peřinu*
*nečekal takovouhle reakci, ale musel se nad tím pousmát* "je ti pod mojí peřinou teplo?"
*naštvaně ze sebe shodil peřinu a podíval se na něj* "sklapni!" *zařval, ale až po chvíli mu došlo, že se pořád červená.*
"vypadáš strašně roztomile." řekne s úsměvem a přitom se snaží nemyslet na bolest hlavy*
"řekl jsem sklapni!" *červenal se ještě víc než předtím a rychle se zase zahrabal pod peřinu*
"ale vždyť ty si taký roztomilý..." *chtěl ještě něco říct ale zamlžily se mu oči, ktomu se mu točila hlava a ještě měl vysoukou horečku. nějak se mu z toho podařilo omdlít.*



PS: Ten kdo by chtěl další část, tak nevím za jak dlouho se dočká... Nevím totiž kdy budeme mít takouvou retardovanou náladu xD

Do komentářu napište jak se to líbilo a jestli jste pochopili jak je to napsané :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 28. prosince 2013 v 11:29 | Reagovat

bolo to skvelé rýchlo pokračko.

2 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 28. prosince 2013 v 16:41 | Reagovat

[1]: pokud budeme mít náladu(určitě se někdy naskytne :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama