close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
REKONSTRUKCE ^^
Chtěla bych všechny upozornit, že to jak to tady teď vypadá, bude nakonec vypadat uplně jinak. Všechno se dozvíte v informovacím článku, který výjde, jak budu mít základ a budu jenom dodělávat.

>>Všichni povinně přečíst!!!<<

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Záchranář v kapuci

29. prosince 2013 v 18:51 | Rik-chan
Anotace: Jako první upozorňuji že tento speciál je psaný za Aya Fumiko, aby jste byli v obraze: Tento článek pokračuje na její minulost, Aya se rozvedla s přítelem a těžce mu ranila nohu, musela za to zaplatit a díky tomu všemu byla asi hodně vystresovaná, což jí vedlo k tomu aby se naučila zacházet se zbraní kterou nosí stále u sebe.. Užijte si čtení:


Po dlouhé době mám dobrou náladu. Usmála jsem se při té myšlence. Dneska mám namířeno do zábavního parku abych se uklidnila z posledních dní. Stalo se toho na mě moc, ještě před měsícem bych si nedokázala představit život se zbraní a teď? Nosím jí stále v kabelce, pro případ kdyby se mě chtěli přepadnout nebo něco udělat.
Zabočila jsem autem na parkoviště Zábavního parku, který byl zrovna nově otevřený. Teda spíše má nového majitele, od té doby co to převzal Udo Madoka. Říká se že ho nikdo nikdy neviděl, kromě jeho sekretářky. Nikdo jiný k němu nemá povolení vstoupit a pokud se k němu někdo dostane a uvidí jeho tvář, tak už nikdy neopustí ten pokoj…. Ale tohle jsou určitě jenom povídačky. Já tomu nevěřím. Snažila jsem se zapomenout na to na co jsem právě myslela, začínala jsem se totiž trochu bát. Rozhlížela jsem se kolem, po volném místě na parkovišti… Jedno jsem konečně našla, zaparkovala jsem, vystoupila z auta, vzala si kabelku a šla k dlouhé řadě co vedla k jedné z pokladen.
Konečně jsem byla na řadě: "Prosím jeden lístek." řekla jsem a začala hrabat v tašce peněženku.
"Promiňte.." začala žena u pultu. "Ale máte v kabelce něco co by jste neměla." Uplně jsem ztuhla, to mluví o zbrani, však je daná až do spodku a nejde vidět.
"O..O čem to mluvíte." se strachem v očích jsem se na ní podívala.
"Vy víte o čem mluvím.. Prosím odejděte nebo zavolám ochranku." řekla a už se chystala k tomu aby ji zavolala.
"Prosím vás.." ozvalo se za mnou. "..Pustíte ji když řeknu že je tu semnou?" stoupl si ke mně mladý muž, typuji tak 18 let, měl na hlavě kapuci, takže jsem mu neviděla do tváře ale žena ho hned poznala a podala mi a jemu náramek, který naznačuje že jsme zaplatili vsup. Ještě než jsem stihla něco říct tak ten záhadný muž mě chytnul za ruku a odtáhnul k jedné blízké kavárně. "Prosím dvě kávy." kývl na servírku.
"Eto….. Děkuji vám." dívala jsem se do země jako nějaká školačka. "Nevím co by se semnou stalo kdyby." Nestihla jsem to ani doříct a on mi už hned vlezl do řeči.
"Nebojte se. Jsem tu s vámi…" Řekl uplně cool hlasem až jsem se z toho začala i trochu červenat, je pravda že nejsem na mladší a vysocí jak já, ale tenhle měl jakousi auru, která mě k němu táhla. "…A budu tu pro to abych vás chránil." řekl a kolem krku mi dal náhrdelník.
"Co…" trochu mě to zaskočilo, vždyť mě ani nezná. Ale hned jak jsem chtěla větu dokončit tak spustil.
"Díky tomuto náhrdelníku, zaměstnanci poznají že jste tu se mnou, takže si užívejte. Nikdo vás tu nebude rušit." Sundal si kapuci a usmál se na mě. Vypadal nádherně, jako princ z nějaké pohádky, prohlídla jsem si ho, v jeho červených očí šel vidět smutek.
"D..Děkuju.. Kdo vlastně jste?" zeptala jsem se, on se zadíval na lidi kolem a po chvilce se jeho výraz změnil, jako kdyby uviděl někoho, kterého tady nečekal.
"Promiň, řeknu ti to jindy. Určitě se ještě uvidím ale teď už musím zmizet." postavil se, dal mi pusu na čelo, z čehož jsem zrudla.
"P..Počkej!" řekla jsem ale on už byl někde pryč, ani nevím kdy zmizel.
Procházela jsem Zábavním parkem, ani nevím kolik hodin tady jsem ale začínám být unavená. Ani nevím proč tady stále jsem, připadá mi jako kdyby mě stále někdo sledoval a já čekám jestli dneska ještě uvidím toho kluka s kapucí. Mohl mi aspoň říct jak se jmenuje. Sedla jsem si na lavičku a únavou jsem usnula.

Probrala jsem se, kolik asi může být hodin. Porozhlížela jsem se kolem sebe, už byla tma, chvíli jsem se rozhlížela kolem ale nikdo nikde nebyl… Počkat! Rychle jsem vstala z lavičky a promnula si oči. Není tu ani živáčka, neříkalo se že Zábavní park je otevřený stále?! Jaktože tu nikdo není?! V tu chvíli jsem ucítila za krkem něčí dech. "Kdo…Kdo je tam?" Vystrašená jsem pootočila hlavu a pak se otočila celá, uviděla jsem jakousi příšeru, chtěla jsem začít křičet ale ona mi dala svůj prst na pusu ať jsem z ticha a přitom se dívala na náhrdelník na mé hrudi. Byla jsem tak vystrašená že jsem omdlela i ten stres, který jsem nosila celou dobu v sobě v tom pomohl…..





PS: Nezapomeňte zkontrolovat rozcestník, (rada: objevili se zde 2 nové postavy, které se budou v povídce ještě ukazovat)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 uke-chan-povidky uke-chan-povidky | 30. prosince 2013 v 14:28 | Reagovat

Máš to dobré.Už se těším na další :)

2 Sandra Sandra | Web | 30. prosince 2013 v 18:48 | Reagovat

Úžasné :O Už se těším na další *w*

3 Maemi Maemi | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 18:55 | Reagovat

[1]: ^^ arigato

[2]: ^^ mockrát děkuju *.*

4 Aiko Aiko | 1. ledna 2014 v 20:24 | Reagovat

WoW

5 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 1. ledna 2014 v 20:47 | Reagovat

[4]: ^^

6 Reita-chan Reita-chan | Web | 6. ledna 2014 v 18:55 | Reagovat

no tak toto je strašne super chcem ešteeeeeeeeeeeeeee XD

7 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 7. ledna 2014 v 14:29 | Reagovat

[6]: \(*.*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama