
Yoo, minna!
Po dlouhé době je tu další speciál ze Zábavního parku! \(*o*)/ yay! No Hl. postava je Makoto Yori~
Chci vám říct, že jsem trochu poupravila ten konec, teda spíše ti co si ještě pamatují na minulý speciál, kde tam Udo Madoka mluvil z repráků apod.. Tak je to trochu poupravené xD nechtělo se mi to psát stejné a ještě se mi to takové líbí víc ˘^˘.
Ještě mi zbývají 2 speciály a můžeme jít rovnou na příběh..(teda pokud se ještě neobjeví nějaký člověk a nenapíše že si chce taky vytvořit nějakou tu postavu xD) Jeden už mám skoro dopsaný.(pochopíte až si tohle přečtete :D) a na druhý vůbec nevím co vymyslet. No co už, něco vymyslím.. :D
Přeji pěkné čtení~
speciál v c. č.
Dnešek je jako stvořený na nějakou vycházku, ale kam? Do lesa, lázně, či nějaké jiné místo. Nic mě z toho nějak moc neláká. Přemýšlel jsem při snídani a procházel letáky na stole. Stále nějaké noviny nebo letáky na bůh ví jaký veletrh. Pak jsem ale na narazil na papír, na kterém byla pozvánka do nově otevřeného zábavního parku.
"Nově otevřeno." četl jsem si nahlas. Všimnul jsem si, že je pár ulic od mého domu. Tak to je to co tam nedávno stavili nebo přestavovali či co. Stále mi vrtalo hlavou jak ho mohli tak rychle sestavit, vždyť to bylo teprve před měsícem co tam začali bourat. Chvíli jsem přemýšlel jestli tam má cenu jít, bude tam určitě přerváno. No, co už. Stejně nevím co bych dělal.Nachystal jsem si potřebné věci, převlékl se a vyrazil do zábavního parku.
Vzal jsem to procházkovou chůzí, přes jednu zkratku, abych tam byl dřív. Chci totiž vidět co ten úžasný a neznámý Udo Madoka stvořil.
Přišel jsem k frontě na vstupné, říkal jsem, že tu bude moc lidí a to jsem tu byl mezi prvními. Ještě než jsem se dostal na řadu, všiml jsem si kolem malých věciček, které byli všude kde jste se podívali. Na zdech, lampách někdy i na zemi, ale byli dané tak, aby si toho nikdo nevšimnul. Ve zbylém čase ve frontě jsem zkoumal co to může být. Zjistil jsem z toho co jsem viděl, že jsou to malé věcičky, které vypadají jako oči. Sledují všechny okolo, když se na ně podíváte, nebo jenom zavadíte okem, což se málo kdy stane, než to stihnete říct ostatním, tak vypadají jako kdyby zmizeli, ale oni jsou stále tam a sledují vás.
Konečně jsem byl od pokladny a mohl se vydat na procházku po parku. Je docela veliký a není to takové, jaké jsem si to představoval. Čekal jsem nějaký malý park s pár atrakcemi a nějaké ty stánky. Tady je snad všechno co si zamanete.
Procházel jsem kolem mnoho lidí, je tu plno rodin, páru nebo nějakých těch partiček co si řekla, že zkusí nějakou tu horskou dráhu. V ruce jsem měl cukrovou vatu a v druhé balónek. Když jsem se tak procházel, uviděl jsem na jedné lavičce spící mladou ženu. Přišel jsem k ní, uvázal na její kabelku balónek a vykračoval si spokojeně dál. Teď mě tak napadá, ještě jsem nebyl ve strašidelném domě, že? Ale je to nuda tam jít sám. Někoho by to potřebovalo.
Chvíli jsem se jenom tak procházel a hledal vhodného člověka, co by šel semnou. Všimnul jsem si jedné holky co stála jednoho bufetu a netrpělivě tam překračovala z jedné nohy na druhou. Ta by se dala pořádně vystrašit, tu bych tam možná i dokázal dotáhnout vždyť to není tak daleko, ne? Přišel jsem k dívce a pozdravil:
"Yo!" pousmál jsem se, ona se podívala stranou, chvílemi nevěděla jestli je to na ni nebo na někoho jiného a když jsem stále směřoval úsměv jí, tak to konečně pochopila. Její reakce na to byla, že se podívala do země a odmítala se mnou mluvit.
"P-Promiňte ale neznám vás." vysoukala po nějaké době ze sebe a pak vyhlížela někoho z bufetu, pravděpodobně asi kamarádku.
"Já tebe taky ne." Nechápavě se na mě podívala, asi si zrovna myslela, co zrovna po ní chci. "Jsem Yori a ty teď půjdeš semnou~" řekl jsem, chytnul ji za ruku a utíkal s ní k strašidelnému domu.
"Co-Co to děláš, seš snad úchyl nebo co?" zeptala se udýchaně když jsme konečně zastavili.
"Žádný úchyl.~ Jen nemám s kým jít sem…" ukázal jsem na Strašidelný dům. "kdybych šel sám byla by to nuda." Ušklíbnul jsem se.
"S-Strašidelný d-dům?" četla nápis na domu. "Nejdu tam!" otočila se a měla namířeno zpátky k bufetu.
"Ale jdeš." Chvíli jsem se sní přetahoval a pak jsem jí nějak přemluvil. Heh, slíbil jsem jí, že jí potom vystřelím kytku. Když se mi představila tak jsem jí pochválil její jméno(Aiko), celá z toho zrudla.
Koupili jsme si lístky a vešli do domu. Bylo srandovní když si ta ženská na pokladně myslela že jsme pár. Vešli jsme do první místnosti. Dveře se za námi hlasitě zavřeli, Aiko strachy celá poskočila a chytla se mě za ruku. Já se jenom trochu pousmál a čekal jsem až na nás něco vybafne.
Co jsem očekával tak se i tak stalo, všude byli samé příšerky co na nás vybafli či se nás snažili někam dotáhnout. Všimnul jsem si že Aiko se hodně bála, nějak mě to prostředí se donutilo se celou dobu usmívat. Taková strašidelná atmosféra. Ale přišlo mi divné, že tady i tady byli ty hnusné oči co se na vás dívají. Teda ve většině místnostech to tak bylo, ještě jsem si všimnul, že všechny potvory či strašidelné bytosti jsou živé. Uplně všechno. Málo věcí byla z toho rekvizita, možná tak pozadí a poté jenom zdi a podlaha..
Zrovna jsme přišli do místnosti, kde nebylo ani živáčka. Nic. Prostě temná místnost, nikde žádné dveře, když jsem se otočil, abych se podíval na dveře kterými jsme vešli, tak tam nic nebylo. Žádný náznak toho, že tam byli dveře. Aiko mi uplně sevřela ruku a já jsem jenom čekal co bude dál.
"Chci jít pryč." ozvalo se potichu z Aiko.
Ještě než jsem stihnul něco říct, tak se před námi objevili dveře. Aiko mě zatahala za rukáv, a chtěla už konečně odejít, bylo mi hned jasné, že je to past, ale než jsem jí stačil zastavit, vběhla do dveří. K mému údivu se nic nestalo. Zajímavé. Byl to doopravdy východ, něco se mi nezdá. Je tu něco podivného, něco se určitě děje.
Když jsme vyšli ven, bylo už šero. Teda spíše zapadalo slunce. Všechny atrakce, hudba ztichli a z repráků se ozval šum a někdo promluvil:
"Bavíte se dobře?~ Libí se vám tady?~" všichni ztichli. "Rád bych vám vás tady přivítal osobně, ale nějak se mi nechce… Hehe.. Asi bych vám měl něco vysvětlit. Pár lidí už to zjistilo.. Nemůžete odejít~ *psychopatický smích*…. Nejradši bych vás nechal na pospas, ale chci aby jste tady vydrželi co nejdéle, moje zvířátka v kleci. Být vámi, než se uplně setmí bych si našel nějaké místečko které bude bezpečné a nevylézal ven. Neboli bude večerka~ Od západu do východu slunce~ Kdokoliv se bude toulat uličkami, čeká ho né moc pěkné překvapení…" Heh.. to jako vážně? Všimnul jsem si lidí okolo, někteří se snažili udržet při smyslech, jiní byli zase na pokraji zhroucení. Aiko se držela mého rukávu a nechápala co se děje. A já? Já jsem se jenom jako debil usmíval a myslel si že vybuchnu smíchy. "…Druhá věc je ta že bych si dával pozor na ty se kterými jste, komu můžete věřit, kdo je doopravdy na vaší straně…" šlo poznat že Aiko jeho slova doslova sežírají. "…a poslední věc je~…………." Zaskřípali repráky a nikdo nic neslyšel. "...Doufám že si tyto slova zapamatujete~ a zbohém u dalšího hlášení~" šumění přestalo a většina lidí, včetně Aiko, se začala topit v depresemi. Někteří začali šílet. Já jsem byl mezi tím jedním procentem lidí co se začali smát...






(*o*) Yay!! To je úplně boží!! Skvěle napsané a úplně jsi vyystihla ten charakter Yoriho, který jsem chtěla! Good job! (*-*)