
Yoo, minna!
Jak už jste si určitě všimli, máme tu další speciál Zábavního parku!!!
Dopsala jsem ho včera večer, ale jaksi jsem ho nestihla dát na blog, protože mě mamka vyháněla abych šla spát. xD Takže ho sem dávám až dneska. :'D
Hl. postavou (neboli která to vypráví) je Aiko Kameko, takže někde u konce je to podobné jak v min. povídce, protože byla s Yorim apod. :D
Hodně jsem si lámala hlavu s nadpisem, protože kdybych tam dala strašidelný dům 2#, tak je to docela blbost, je pravda, že je ve strašidelném domě, ale o tom tam toho moc není. :D takže jsem tam dala tenhle OwO doufám že se nezlobíte~ nic jiného mě totiž nenapadalo a chtěla jsem to dát na blog co nejdříve QwQ :D
Ještě bych chtěla říct, že jsem si pročítala její minulost a našla jsem chybu :'D, ale nevím kde kontaktovat zakladatelku této postavy xD na blog už nechodí apod.~ takže to nechám tak (ta hystorie vypadá jako nedopsaná) + ještě k té minulosti, :'D trochu se mi na začátku blbě vymýšlel příběh :'D, protože když si řeknete, že je Aiko hodně věřící a nemá přátele :'D tak to mi vrtalo hlavou jak se dostala do toho zábavního parku. QwQ no nějak jsem to splichtila xD takže tu máte její speciálek..
Jo a ještě bych chtěla dodat, že je mi zatím jedno když si třeba teďka uděláte postavu, ale je to pro mě ve smyslu trochu složitější, protože ten speciál musím napsat tak aby ta postava viděla některé lidi ale ti lidi ji nesměli vidět xD. Pozor! ale nepíšu to sem, aby jste se odradili od vytvoření postavy :'D klidně mě zaúkolujte, přidávejte třeba nějaké návrhy, cokoliv xD budu ráda~ a aspoň budu mít co dělat.
Přeji pěkné čtení~ (povídka v c.č.)
Dneska je konečně den, kdy uvidím na živo Zábavní park, rodiče mi nechtěli nikdy dovolit abych tam šla. Jelikož jsme slušná a vychovaná rodina, tak tam že prý nemáme co dělat. Matka vždy říká, že je to místo pohanů, hrubiánů a dalších nekřesťanských lidí, že bych od nich mohla přejít k temné straně. Ale to si já nemyslím, nějak jsem se jí snažila vysvětlit, že tam budeme jenom chvíli. Ano, my a myslím tím svou novou kamarádku, která se začala se mnou nedávno bavit. Říkala mi, že věří v Boha ale nějak moc křesťanka není, pokud by to slyšela matka, tak by mě tam sní asi nepustila, ale neptala se na to. Máme se s kamarádkou sejít v parku, který je kousek od mého domu. Věci jsem měla už nachystané od zítřka, těšila jsem se, mám poprvé kamarádkou, které můžu věřit. Jsem tak ráda. Vzala jsem si tašku s věcmi a chystala se odejít. Ještě před tím jsem se ohlásila u rodičů, že už odcházím.
Cestou jsem přemýšlela jenom nad zábavným parkem. Jaké to tam může být, co tam všechno bude za atrakce a stánky. Mám sebou menší peněžní obnos. Doufám, že to bude stačit, vzala jsem si jenom tolik kolik mi dali rodiče a více jsem po nich nechtěla, kdyby mi chtěli dát více tak mi dají.
Když jsem došla na místo setkání, jsem se trochu zarazila. Bylo tam více lidí, čekala jsem jenom mou kamarádkou. Strnula jsem jako kůl v plotě, neříkala snad, že půjdeme sami. Stála jsem tam a nehnula se z místa, nechtělo se mi jít za ní, vypadá to, že se baví…. I když tam nejsem já, teda spíš vypadá jako kdyby se bavila víc. Tak moc jsem se zapřemýšlela, že jsem si ji ani nevšimla, když na mě volala:
"Ai-chan!!" probrala jsem se a ona běžela ke mně. "Gomene~ Nevšimla jsem si tě." usmála se na mě svým krásným úsměvem. Takhle bych se nedokázala asi nikdy usmívat, na to jsem moc vystrašená z ostatních lidí.
"..V pořádku…" hlesla jsem "…Kdo to je?" dodala jsem po chvíli, když se začala skupinka neznámých lidí, k nám přibližovat.
"Víš…" podrbala se po hlavě a nasadila takový přiblblý výraz "…Když jsem se zmínila doma, tak to slyšel i bratr a řekl, že chce jít s námi. Jaksi vzal pár lidí sebou… Ale neboj se, hned jak vejdeme do zábavního parku, tak se od nich oddělíme, jo?" kývla jsem, ale nebylo mi to moc příjemné. Bylo tam hodně lidí, co na pohled vypadali strašidelně. "A ještě jedna věc, proč jdeme s nimi. Skupina více lidí, to má žeprý levněji, než kdybychom tam šli sami." usmála se na mě. Já jsem jenom kývla hlavou pro souhlas.
"Ségra! Můžem už jít?" zrazu byl vedle Kany-chan (kamarádky) její bratr. Trochu jsem se lekla. Byl vysoký a působil nějak strašidelně. Hlavně když si mě prohlížel.
"Pokud hned nepůjdeme, já odcházím." řekne pevným hlasem holka za ním. "Když si mě sem pozval, nečekala jsem, že tu budu tak dlouho čekat, než tam půjdeme. Kdybychom nečekali na tuto blbku, která se neumí ani ozvat, že je na místě, jsme tam mohli už dávno být." nějak se mě to docela dotklo co řekla, ale nedokázala jsem nic udělat. Jako vždycky, prostě nechám ostatní ať si dělají co chtějí a já se přizpůsobím.
"Ale noták, Nishi~" ozval se Kany-chan bratr. "Nebuď tak chladná, nevidíš, že se tě bojí. A když tu je, tak můžeme jít ne? Řekl bych, že tak i tak tam bude fronta a s tím nic nenaděláme." Kana-chan se na mě usmála, asi mi naznačovala, že si jí nemám všímat a uvolnit se.
Když jsme došli na místo a bylo už koupené i vstupné, jsme se jak Kana-chan říkala rozutekli. Teda spíše jsme opustili skupinku a šli si po svých.
"Nedala by jsi si něco k pití?" zeptala se Kana-chan když jsme zrovna šli kolem nějakého bufetu. "Určitě máš žízeň." Já jsem jenom kývla, ano měla jsem dost vyschlé v krku. Ale nemyslela jsem na to, rozhlížela jsem se kolem. Bylo to nádherné, všude samé atrakce, stánky.. no je pravda, že někteří lidi co jsou přinapití vypadali trochu strašidelně, ale vždycky jsme se jim vyhnuli. Zastavili jsme se teda u toho bufetu a Kana-chan mi řekla, že mi to pití koupí. Na odpuštění za to, že mi neřekla nic o té skupině, že půjdou s námi.
Netrpělivě jsem čekala venku před bufetem a Kana-chan nikde. Když jsem si řekla, že bych mohla jít aspoň nakouknout za ní, slyšela jsem jako kdyby mě někdo oslovil:
"Yo!" rozhlížela jsem se kolem, jestli ten kluk co stojí kousek o de mě a dívá se stejnou stranou. Kolem mě nikdo nereagoval tak jsem nakonec něco ze sebe vysoukala.
"P-promiňte, ale neznám vás." Prosím, ať řekne, že to nebylo na mě, že volal na někoho jiného.
"Já tebe taky ne." Usmál se a šel ke mně. Bála jsem se ho, co mi chce udělat. "Jsem Yori a ty teď půjdeš se mnou.~" chytl mě za zápěstí a utíkal někam. Já byla nucena utíkat za ním, protože měl pořádný stisk a byl docela silný, na to než jak vypadal. Jak už jsme uplně zastavili a já popadla dech jsem se opatrně zeptala:
"Co-Co to děláš, seš snad úchyl nebo co?" rozhlížela jsem se kolem a snažila se nějak zorientovat, kde to jsme a kama bych utekla zpátky k bufetu, kde si o mě musí Kana-chan dělat starosti.
"Žádný úchyl~ Jenom mi chybí člověk, který by se mnou šel sem." Ukázal na místo kde chce jít, podívala jsem se a trochu jsem se lekla, jenom toho jak to vypadá a než jsem stačila něco říct tak ten kluk pokračoval. "Kdybych šel sám, byla by to nuda." Ušklíbl se.
"S-Strašidelný dům?!" dostala jsem konečně ze sebe. "Ne! T-Tam nejdu!" rozhodla jsem se, nechci tam jít, vystraším se a ještě k tomu mi matka říkala ať tam radši nechodím. Otočila jsem se rozhodla se jít zpátky.
"Ale jdeš." řekl a než jsem stihla něco udělat, byla jsem chycená. Držel mě tím svým pevným stiskem. Nechtěla jsem tam jít.
Po nějakém tom hádáním, jsme se domluvili, že mi vystřelí kytku. Ano přesně tak, trochu jsem se chytla do pasti.
"Oh… Málem jsem zapomněl." Usmál se na mě, když jsme zrovna měli vejít do strašidelného domu. "Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se. Nějak mi to nedošlo že jsem se ještě nepředstavila.
"A-Aiko." Řekla bych i příjmení, ale on mi ho taky neřekl. A já bych se asi ho ani nedokázala na to zeptat.
"Máš roztomilé jméno." Když to dořekl, celá jsem zrudla a on se trochu zasmál.
Když jsme vešli do první místnosti dveře se za námi hlasitě zavřeli a já se už hodně bála. Když mi to bylo trochu nepříjemné, tak jsem se chytla Yoriho za ruku. Chtěla jsem mít pocit, že tu nejsem sama.
Procházeli jsme místnostmi a stále nás něco strašilo, když jsem se podívala na Yoriho, zdálo se že se baví, usmíval se. Kdo se v takové chvíli může usmívat?! No, ale byl asi jediný, já už jsem to chtěla mít z krku. Bála jsem se, hodně jsem se bála. Hlavně když mě něco chytlo za pás a chtělo mě to odtáhnout.
Když jsme došli do nějaké místnosti, zavřeli se za námi dveře a byla uplná tma. Nikde jsem nic neviděla, neviděla jsem ani Yoriho, jen jsem cítila jeho ruku. Sevřela jsem jí ještě víc.
"Chci jít pryč." Dostala jsem ze sebe, můj hlas se třásl. Ta tma mě svírala.
Před námi se otevřeli dveře, chtěla jsem jít pryč, nemyslela jsem na nic jiného, než jenom na to, že chci odejít. Zatahala jsem Yoriho za rukáv, abych mu naznačila, že jsou tu dveře, že můžeme odejít. Bezmyšlenkovitě jsem ho pustila a vešla do dveří.
Objevila jsem se venku. Konečně světlo a čerstvý vzduch. Teď mě tak napadá, Kana-chan musí mít o mě strach. Chtěla jsem jí jít začat hledat ale najednou když i Yori vylezl a stoupnul si vedle mě, všechny atrakce, hudba, všechno ztichlo a ozval se šum z repráků a poté někdo i promluvil:
"Bavíte se dobře?~ Líbí se vám tady?~" ztuhla jsem, takový strašný pronikavý hlas. "Rád bych vás tady přivítal osobně, ale nějak se mi nechce… hehe… Asi bych vám měl nějaké ty věci vysvětlit. Pár lidiček už to zjistilo… Nikdo nemůže odejít!!~~ *psychopatický smích* …. Nejradši bych vás nechal napospas smrti, ale chci aby byla větší zábava! Chci vidět jak mé krásné zvířátka v kleci se snaží přežít~ Být vámi, bych si našel do setmění slunce nějaké místečko, kde se schováte~ protože po večerce se nesmí vycházet ven. Jinak bude Trestík~~~" chytla jsem se Yoriho rukávu, měla jsem strach. Co to povídá, nemůžeme odejít. Už nikoho neuvidím. A co Kana-chan? "Další věc je ta~, že by jste si měli pořádně promyslet, komu budete věřit a komu ne. Co když třeba někdo vedle vás je masový vrah?~" c..co? Neměla jsem ani sílu se podívat na Yoriho. Dopadla jsem na zem a snažila se uklidnit. Toto přece musí být jenom sen, ne?! "..a~ málem bych zapomněl: ……" zasřípali repráky a nikdo nic neslyšel. "…..Doufám, že si tyto slova důkladně zapamatujete. Hodně by vám pomohli k přežití.~ Loučím se~ zase u dalšího hlášení~." Šumění přestalo, ale hudba nehrála, všichni lidé začali zmatkovat. Já jsem byla schoulená na zemi a snažila se probudit z tohoto strašného snu. Motala se mi hlava z toho. Jediné co jsem ještě postřehla, byl smích Yoriho. Co? Coto dělá? Jak se může v takovéto situaci začít smát….






Mazecký xD už se těším na nás xD ale to si budu muset nejdřív udělat tu postavu, no xD ale neboj já to zvládnu xD